Články Ruská ražba holandských dukátů (1768 - 1867) Nizozemí patřilo v 17. století k hospodářsky nejsilnějším regionům Evropy s vlastními koloniálními državami a vysokým podílem na světovém obchodu (v polovině století obchodní flotila Holanďanů čítala na 15 tisíc lodí). Holandské dukáty byly s ohledem na vysokou ryzost a stabilní kurz přijímány kdekoliv a představovaly tak všeobecně uznávané mezinárodní platidlo. Rusové si význam holandského dukátu pro zahraniční platební styk velmi dobře uvědomovali. Ražba cizích mincí v Rusku by umožnila panovníkovi nejen generovat zisk z mincovního práva, ale také by představovala úsporu transakčních nákladů, které si vyžadovala směna ruských mincí za mince přijímané zahraničními obchodníky. Ruské „holandské“ dukáty začaly být používány k financování ruských zahraničních vojenských výprav (pozn.: zahájení ražby mělo být spojeno s přípravou financování vojenské výpravy Baltické flotily do Středozemního moře v roce 1769) i jednotlivých osob, nacházejících se v zahraničí, dále k provádění různých zahraničních plateb, k výplatě žoldu ruských vojsk v příhraničních oblastech apod. Od druhého čtvrtletí 19. stol. pak tyto dukáty začínají postupně hrát významnější úlohu také v domácím platebním styku. Dukáty zdomácněly pod názvy „lobančiky“, „arapčiky“ nebo „pučkovye“. Falešné holandské dukáty byly tajně raženy v Petrohradské mincovně v letech 1768 až 1867 a evidovány pod krycím názvem „známá mince“. Vzhledem k tomu, že v roce 1849 byla ražba originálních holandských dukátů pozastavena, petrohradská mincovna byla nucena v nadcházejících letech razit dukáty pouze s tímto datem. Činila tak až do roku 1867, kdy po protestní nótě holandské vlády (dle jiného zdroje byla tato nóta předána nizozemským velvyslancem knížeti Alexadru Gorčakovi až v srpnu 1868) byla ruská ražba těchto dukátů definitivně ukončena. Rusko se oficiálně omluvilo a zbylé dukáty byly roztaveny (poslední až v roce 1897) a kov použit pro ražbu zlatých 3 rublových mincí. Je zajímavé, že problém s ražbou falešných dukátů nepřesáhl meze holandsko-ruské diplomatické korespondence. Toto tajemství bylo veřejně odhaleno až v roce 1888 velikým knížetem Georgiem Michajlovičem, kdy se o této skutečnosti zmínil ve své knize „Sbírka ruských mincí“. Holandské dukáty za celé období ruské ražby jedenkrát zásadně změnily vizuální podobu, rozeznáváme proto dvě varianty pro období 1768 - 1806 a 1818 - 1867. ![]() Razidlo ruského „holandského“ dukátu z roku 1769 v Muzeu Gosznak v Sankt Peterburgu. Pokud jde o hlavní rozdíly holandské a ruské ražby v letech 1768 - 1806, ty detailně popsal Anders Berglund ve svém článku „Holandské dukáty ražené v Sankt Peterburgu“. Článek se mi bohužel nepodařilo na internetu dohledat a i ruské zdroje mlčí. Určitou představu o odlišnostech si lze udělat z olověných otisků razidel dukátů. V roce 1945 se v kolekci ruského muzea Ermitáž objevují v seznamu předmětů razidla holandských dukátů, kdy nejstarší z nich pocházelo z roku 1768. Později byly nalezeny právě zmíněné olověné otisky - 19 s averzní stranou, 4 s reverzní. ![]() Pro srovnání - nahoře otisky ruských razidel, dole originální holandské dukáty ražené v Utrechtu. Pokud jde o dukáty ražené v letech 1818 - 1867, rozeznáváme 12 základních rozdílů, podle kterých lze odlišit holandský originál od ruské ražby.
U jednotlivých ročníků ruské ražby jsou patrné až 4 rozdíly, některé ročníky byly raženy jen v Holandsku, některé pro změnu jen v Rusku.
Za téměř 100 let bylo v Rusku raženo více jako 28 mil. ks „holandských“ dukátů. Podrobněji o počtu vydaných dukátů v samostatné kapitole. Na závěr je třeba rovněž uvést, že v průběhu polského povstání proti Rusům byl ve Varšavské mincovně ražen další falešný holandský dukát s letopočtem 1831, kde je provokativně zobrazena polská orlice. ![]() Příklady ruské ražby. Autor: ruske-mince.cz Článek vychází z několika zdrojů, zejména pak z publikace V. V. Uzdenikova "Mince Ruska 1700 - 1917. Čtvrté vydání". |